Projíždíme poslední kilometry podél Dunaje. Ještě máme pěkné horko a tak pokud je možnost, chladíme se ve studánce. Ve vesnici Ostrov právě nabíráme vodu a přijde k nám starší pán a ptá se odkud jsme a kam jedeme. Na cestu nám dává ze zahrady hrozny. Pak je baštíme ještě v téže vesnici schovaní na zastávce, protože začalo pršet. Kolem najednou projíždí ten samý pán, zastavuje u nás, aby se zeptal, zda nechceme u něj přespat. Počasí není nic moc, tak přijímáme. Návštěva to byla velice příjemná. Terezka koukala na domácí zvířata a pohrála si v pokojíku s hračkami pro vnoučata. Další den dostáváme na cestu další pytel hroznů a fíků a dvě sklenice domácí marmelády. Jsou výborné.
Jak jedeme přes kopečky, vidíme jak je v Dunaji málo vody. Na Dunaji vznikly nové ostrovy a břehy jsou úplně holé.
Zajímavé je, že tu jsou ulítlí na parte. Visí všude. Na zastávkách, na sloupech i na vratech je jich třeba osm.
Nacházíme poslední spaní u Dunaje, odkud máme skvělý pohled na řeku a na rumunské roviny. A dále pokračujeme směrem na západ k Jaderskému moři.
Konečně hory! Jsme nadšení. Projíždíme městem Belogradchik, kde se nachází i antická pevnost. Ta je však obklopená divadelním jevištěm, že skoro není vidět. Nevadí, výhledy tu jsou dechberoucí. Terezka však nemá dneska den, ale zvládáme to. S Bulharskem se loučíme, máme na něj hezké vzpomínky.
