rbsko nás nemile přivítalo. Nejdřív nám celý den prší. Ještě, že jsme našli přístřešek na usušení stanu, jinak bychom spali mokří. Napojili jsme se opět na cyklostezku eurovelo 13 a jedeme po silnici třetí třídy. Jenže po přejezdu několika velkých kopců se najednou ze silnice stává horor v podobě rozbahněné cesty s kalužemi. Brodíme se bahnem po kotníky a snažíme se postupně přesouvat kola z jedné strany na druhou. Kola pod nánosy bahna se přestávají točit. Kája si několikrat opravuje boty provázkem, protože sandále zůstanou přilepené v blátě. Tohle nedobrovolné brodění absolvujeme čtyři kilometry! Jedeme je asi tři hodiny. Večer myjeme kola a naše nohy v potoce a doufáme, že další den „silnice“ bude už bez bláta. Terezce se to líbilo a asistuje u čištění kola. Ráno při cestě na vrchol už tolik bláta nebylo, zato bylo výživné stoupání přes kameny a klouzavé bláto. Na druhé straně kopce jsme si bláto zopakovali. Naštěstí bahenní lázeň trvá jen kilometr. Ale i tak do první vesnice dojíždíme po poledni. Měníme raději naší trasu. Sjíždíme dolů do města nakoupit zásoby a jedeme do dalšího údolí směr Sokobanja.
