Dojíždíme k Chorvatskému pobřeží,už dlouho jsme se na něj těšili. Teď si děláme malou dovolenou a každý den se někde koupeme a užíváme si poslední letní dny.
Za Splitem těžko hledáme místo, kde bychom postavili stan. Nakonec ho stavíme poblíž letiště v olivovém haji. Před setměním k nám přijde pán. Myslíme si, že je to majitel a omlouváme se mu s tím, že ráno vše sbalíme a pojedeme dál. Nakonec je to vedoucí místního hotelu a zve nás ráno na snídani. Tu samozřejmě neodmítáme.
Pokračujeme dále po Eurovelo 8. Ta nás vede přes ostrov Pašman a Ugljan. Je polovina září a pláže jsou téměř liduprázdné. Koupání je však stále skvělé. Kousek od městečka Preko nacházíme úžasné místo na spaní s výhledem na moře, městečko a na protilehlý Zadar a pohoří Velebit.
Jednou v noci nám slušně foukalo. Lítalo tu úplně všechno. Dokonce i náš stan. Plachta na kola byla pryč, kola rozházená okolo a Terčin vozík ujel neznámo kam.
Vál tu vítr Bóra a dosahoval 70 – 100km za hodinu.
Poslední kilometry Chorvatskem jsou už spíše chladné a na koupání to už není. Po bouřce je krásně čistý vzduch a je vidět hodně daleko. Stan zatím drží a my také.
