Přejeli jsme přes přehradu Železná vrata do Rumunska. Je to třetí nejvýkonnější vodní elektrárna v Evropě a největší na Dunaji. Rozhodli jsme se, že si cestu zkrátíme a pojedeme přímo k deltě. Ze začátku nás čekal velký kopec, ale odměnou pak byly krásně výhledy na roviny a hory. Pak už to byla většinou rovina a ta nás bude čekat ještě dalších 800km.
Rumuni nás velmi mile překvapili. Všude na nás troubí a zdraví. Když prosíme ve vesnici o vodu, dostáváme i velkou tašku zeleniny ze zahrady a asi 1,5 kg domácího sýra. Sýr byl vynikající! Večer nás zastavuje auto. Pán je z nás tak strašně udivenej a nadšen, že začal domlouvat svatbu Terezky s jeho vnukem Fabianem a nám strká do ruky 50 euro. Snažíme se mu to vrátit, ale nechce. Je to dost peněz. Prý pro Terezku. Děkujeme! Ráno se potkáváme ještě jednou. Nocovali jsme na pastvině a Terezce se líbilo, jak krávy a ovce šly kolem nás z pastvy.
