Srbsko je tak trochu zvláštní země. Lidé jsou tu přátelští, značení cyklostezek občas chybí a cyklostezky až na jednu vyjímku vedou odnikud nikam nebo jsou zarostlé a děravé.
Vedro tu máme pekelné. Opět máme hodně přes 30 stupňů a tak se těšíme na zastávku v Novém Sadu, že se tam vykoupeme v Dunaji. Potkali jsme náhodou slovenského rybáře, který tu žije a doporučil nám pěknou pláž s výhledem na pevnost. Terezka chce jet na hřiště, tak se snažíme nějaké najít, bohužel bez úspěchu a tak na prohlídku města už není čas. Musíme hledat místo na spaní. Není jiná možnost a musíme jet po úzké frekventované silnici. Spaní nacházíme u přístavu a malého koupaliště u Dunaje. Řeka je tu už několik stovek metrů široká.
Všude okolo jsou jen pole a sady. Žádný les v dohledu. Máme tu pěkné vedro. 36 stupňů každý den nám dává zabrat. Přes poledne stavíme vždy ve stínu na větší pauzu. Zajímavé je, že kdekoliv zastavíme nebo odpočíváme něco dostaneme. Třeba pán šel vyhodit odpadky a šel se zeptat, zda něco nepotřebujeme. Chtěli jsme jen naplnit vodu do PET lahve a vrátil se s banány, křupkami a sušenkami.
Odjíždíme do Bělehradu, kde navštěvujeme pouze pevnost. Je tu pěkný výhled, tak tu děláme pauzu. Všude jsou tu auta. Cyklostezky se moc používat nedají neboť vedou po chodníku plné lidí. Za Bělehradem se napojujeme na cyklostezku podél Dunaje. Cyklostezka v tomto případě je zarostlá polní cesta. Je tu však pěkný výhled na bažiny a kormorány.
Odpočinkový den pak děláme v maďarské vesničce Skorenovac (Székelykeve). Pereme a válíme si šunky. Potkali jsme tu staršího maďara, který pracoval v Teplicích, v Novém Boru a ve Škoda Auto v Mladé Boleslavi.
