Ze San Franciska jsem zamířil na východ přes Oakland a Pleasanton do Yosemitského národního parku. V Pleasantonu jsem přespal u Marka, vášnivý cyklista, který nabízí cyklo cestovatelům ubytování přes stránku Warmshowers.org. Navařil skvělou polévku s mořskými plody. Skvěle jsem se vyspal a další den jel kousek cesty se mnou. Podle mě to bylo tou vynikající polévkou, díky které jsem ten den dokázal urazit přes 180 kilometrů. Má u mě velký dík. Dojel jsem do městečka duchů Hornitos, kde skoro nikdo nežil a tak jsem si ustlal přimo uprostřed vesničky v altánku. Byla tam voda i záchody. Vše, co cykloturista potřebuje.
Yosemitský národní park
Další den byl hodně náročný, protože jsem musel překonat pár dlouhých stoupáků a ten největší ještě na mě čekal do Yosemitského národního parku. Místo je to opravdu úchvatné. V údolí všude okolo cákají vodopády, někde jsou vidět i sekvoje, na vrcholcích hor ještě leží sníh. Plánoval jsem tu zůstat déle, ale v informačním centru jsem se dozvěděl, že Tioga pass je kvůli sněhu otevřen pouze o víkendu a pouze pro cyklisty. Objížďka by mi jinak trvala asi pět dní a to se mi nechtělo. Přijel jsem v pátek v poledne, takže jsem měl den a půl na prohlídku parku. Moc času to nebylo, ale to hlavní si myslím, že jsem prošel. Je tu nádherná příroda. Dají se tu strávit i 4 dny.
Tioga Pass
V neděli jsem tedy vyrazil na Tioga pass. Měl jsem nádherné počasí s modrou oblohou a tak stoupání jsem si spíše užíval. Měl jsem pocit, že stoupám do oblak, protože pode mnou někde v dáli jsem koukal na rovinu. Projíždět se nedotčenou přírodou a ještě k tomu bez aut byl skvělý zážitek. A cyklistů jsem taky moc nepotkal. Člověk kouká na zasněženou krajinu, někde dokonce bylo i zamrzlé jezero. A to jsem tu byl v druhé polovině května. Potkal jsem tu dokonce i lyžaře. Po sto kilometrech stoupání jsem konečně dorazil na sedlo Tioga pass ve výšce 3031 metrů nad mořem. Vyčerpaný jsem ani nebyl. Spíš mi bylo zima. Bylo jen pět stupňů nad nulou.
