Dojíždíme do Ivanjice. Nakupujeme zásoby, protože nás čekají vysoké hory. Pak jedeme na hřiště a naproti je hotel. Jelikož dost prší a Eva další den narozeniny, tak v něm na dva dny zůstáváme. Počasí při odjezdu není nejhorší. Je pod mrakem, 16 stupňů a občas mrholí. Na kopec dlouhý téměř 20 kilometrů to jde. Další den je to lepší. Jen Evě není dobře, ale i tak ty velké kopce zvládá. Navštěvujeme jednu z nejhezčích vyhlídek v Srbsku Molitva. Nachází se nad kaňonem řeky Uvač, která tu meandruje. Kájovi to připomíná vyhlídku nad řekou Colorado Horseshoe Bend v mini provedení.
[Den 96] – hned z rána šlapeme do kopce menší cestičkou téměř bez provozu. Moc to nejede. Na oběd máme 9 kilometrů. Odpoledne dosahujeme výšky 1421 metrů nad mořem a začíná to být zajímavé. Máme úžasné výhledy na okolní hory a hluboká údolí. Poté sjíždíme z prudkého kopce do nadmořské výšky 538 metrů k hranicím. Dole je závora, ale nikde není žádná cedule, tak ji přejíždíme. Za závorou vidíme vybíhat srbského celníka z nějaké budky. Ukazuje nám, že jsme přejeli nelegálně závoru a že přechod je jen pro Srby a Černohorce. Prý se musíme vrátit tou samou cestou do 45km vzdálené Sjenice a přijet k přechodu, který je odtud vzdálený 3km (naproti přes řeku), ale nemůže nás k němu pustit, protože silnice vede přes Černou Horu. Snažíme se celníkovi vysvětlit, že do toho kopce zpět nemůžeme, že nemáme jídlo ani síly, abychom to zvládli. Při představě, že budeme muset tlačit kola po šotolině a objet hory (asi 150km), abychom dojeli k přechodu, který je jen 3km daleko, zůstáváme na místě a snažíme se najít nějaké řešení, aby nás celník pustil dál. Celník si fotí naše @azubcz kola. Podle nás tady cyklistu nikdy neviděli. Po hodině dohadování se slituje a mávne rukou, ať jedeme. Opouštíme Srbsko a míříme do hornaté Černé Hory!!!
