Maroko
Cesta Marokem byla zážitkem na celý život. Cestu jsem absolvoval s kamarádem a dobře nám to spolu šlapalo. Zažili jsme vedra, zimu, déšť, pouštní bouři, sněžení a hlavně pálící africké slunce.
Cesta: 27.3 – 18.4.2011
- - Počet dní na kole: 21 dní
- - Celkem najeto kilometrů: 1875 km
- - Nejméně km za den: 50 km
- - Nejvíce km za den: 137 km
- - Počet nastoupaných metrů: 14 973
- - Počet defektů: 0
- - Počet zlomených špic: 7x
- - Počet zlomených přehazovaček: 1x
- - Nejnižší naměřená teplota: 1 stupeň nad nulou (ve stanu)
- - Nejvyšší naměřená teplota: 49 stupňů
- - Nejlepší sjezd: 26 km dolů, 1010 výškových metrů, čas 51 minut, průměrná rychlost 30,7 km/h
- - Nejvyšší sedla: 2800 m(Msemrir + nějaké kopce kolem, které nebyly pojmenované), 2260 m(Tizi n’Tichka), 2070 m(Tanout du Fillali)
Trasa napříč Marokem - pro detail, klikněte na obrázek
Do Casablanky jsme dorazili brzo ráno, tak ještě dospáváme.
Lavička byla tvrdá, tak jsme se pustili do stavby kola
Před letištěm krále Mohammeda V.
S prodejci pomerančů - nejlepší pomeranče jsou v Maroku
Bodlák - ty byly v Maroku úplně všude
Ve městě Settat
Jerguš a první mírné kopečky
Mezi Casablankou a Marrakéší je velmi úrodná oblast
Pole
Náklad se na náklaďáku skládá do výšky tak, aby projel pod nejnižším mostem na cestě
Já a Jerguš
Pole při západu slunce
Západ slunce
První noc byla celkem chladná, ale jak vylezlo sluníčku, už bylo přes 20 stupňů
Typická snídaně - "chrobs"(chlebová placka), nutella, pomeranč a káva nebo čaj
Kytička
Ovce pásly nejen na zelené louce, ale i v polopoušti
Směrem na Marrakéš
Řeka Oued Oum er Rbia
První delší rovný úsek. Nečekali jsme, že jich bude víc a dlouhé několik desítek km.
Opuncie - tento kaktus slouží jako oplocení pozemků
Vegetace začíná řídnout
Žluté keře - nevíme, co to je
detail na žlutý keř
Je jaro a louky kvetou, i když teplota je kolem 35 stupňů
Město Ben Guerir
Mešita ve městě Ben Guerir
Rovinka dlouhá téměř 40 km
To je stále ona (asi po 20 km)
Marrakéš - hotýlek v rušné malé uličce. Spalo se dobře.
Naše kola jsme používali i jako věšák na mokré prádlo
Večer na náměstí Place Jemaa el Fna
Zde bylo plno venkovních restaurací a naháněčů turistů
Sušené ovoce
Neodolali jsme a taky jsme podlehli vůni, která se linula všude kolem
Obchůdky v uličce
Mešita El Bahja
Snídaně v hotýlku
Zahrada Jardin Majorelle byla plná tropické a subtropické vegetace. Stojí určitě za návštěvu.
Modrá villa uprostřed zahrady
V bazénku plavaly rybičky a skákaly žabičky
Květináče
Kaktusy
Hradby jsou kolem celého historického centra Marrakéše (centru města se říká medina)
Mešita de la Kotoubia
Na náměstí Jemaa el Fna - ještě jsme docela bílí.
Obdivovatelé (našich lehokol)
Úzké uličky Marrakéše (doporučujeme mít GPS). Jsou tam tak úzké uličky, že neotočíte ani lehokolo
Královský palác -nenašli jsme však nikde vstup. Možná to byl tenhle.
Pohled na zasněžené vrcholky Vysokého Atlasu
Vysoký Atlas
I takhle vypadaly naložené dodávky
Quarzazate - město, které leží na druhé straně hor a kam míříme.
Pohledy na kaktusy v popředí a zasněžené vrcholky v pozadí byly jedinečné
Brány označovaly vjezd buď do nějakého kraje anebo občas i do města.
Opuncie všude kolem
Vysoký Atlas
Po cestě lidé prodávali místní suroviny - zkameněliny a vzácné kovy
Další pěkné spaní v přírodě
Už druhý den stoupáme do hor - do průsmyku Tizi n'Tichka (2260 m.n.m.)
Kluci nám dovolili si u nich načepovat vodu - dostali za to bonbóny
Přestávka
Vesnice byly hezké, ale časem se nám zdály úplně všechny stejné
Vesnice v horách
Obchůdek ve vesnici - doplňujeme zásoby. Hlavně tekutiny
Výhled na Vysoký Atlas
Obchod se suvenýry
Tažin - typické marocké jídlo. Pokaždé bylo jiné, ale dobré a výživné.(obsah: maso,brambory,zelenina a hodně hrášku)
Jsme zhruba ve výšce 1600 m.n.m.
Serpentiny - až tam navrch jedeme.
Zkoušíme pomoct napumpovat motorku, ale bohužel kolo je píchlé. Musí po svých.
Hi hi. Ještě je mi stále do smíchu.
Tak už snad to nejhorší máme za sebou.
Odpočinek
Kaňon
Západ slunce nad naším dalším nocovánim. 2070 m.n.m.
Ráno byla docela kosa. Dnes jen 10 stupňů.
Zima
Vysoký Atlas - bylo zde docela příjemně. Žádné vedro.
Sedlo Tizi n'Tichka
A už jsme zase dole v tom pařáku.
Na druhé straně hor nás uvítala kamenná poušť a polopoušť.
Bodlavé keříky rostly všude kolem
Začíná údolí plné barevných skal
Horko a prach nám dělali společnost každý den.
Už začínaly oázy. U řeky se pěstovalo obilí, datle a fíky a na kopcích byly vesničky
Stoupání do kopce
Vesnice
Údolí kasbahů (pevnost horských vesnic, sloužily jako úkryt před nájezdníky)
Přeháňka. Moc jich ale nebylo. Tahle byla první a zároveň předposlední.
Serpentiny
Kashbah As Falou
Jerguš se protahuje. V pozadí Kashbah As Falou.
Palma
Nejznámější kashbah Ait Ben Haddou
Jerguš v kamenné poušti
Město Quarzazate
Vzdálenost mezi vesnicemi byla i 50 km.
Zde na silnici byla upoutávka: "PEPSI - 50 KM"
Palma
"STOP"
Asi vjíždíme do dalšího okresu
Kosti
Pouštní květena
Další parádní místečno na spaní - tentokrát (opět) na písečku
Polopoušť a v pozadí Vysoký Atlas
Běžně naložený dopravní prostředek
Tažin - Vynikající
Město Boumalne Dadés
Zřícenina kashbahu
Odbočili jsme opět do hor ať je nějaká sranda.
Tohle bylo poježděníčko - spíše pochozeníčko ("tlačenka nahoru")
Průrva v horském masivu
Stoupání do hor
Jediné rovné místečko na stan bylo na oslí stezce (2200 m.n.m.)
Kaňon de Dadés
Koukáme do krajiny a kocháme se.
Kaňon
A pak začala nejhorší část dne. Tlačenka korytem řeky na průsmyk 2800 m.n.m.
Zkamenělin bylo všude kolem plno. (Jsem vášnivý sběratel, proto mi kolo ztěžklo asi o 2 kila)
"Že se na to ne.....!!!"
Konečně nahoře - 2800 m.n.m. - sněžení a zima.
6,5 stupně
Sněžení ustalo, ale začala pouštní bouře.
A takhle to dopadne, když se pouštní bouře spojí s deštěm.
Stan byl původně zelený.
Průjezd kaňonem Todra
Aáá! Začínají palmy. Takže jsme už pod 1500 metrovou hranicí a bude horko
Nejužší místo v kaňonu. Skály kolem jsou pěkně vysoké.
Palmová oáza u města Tinghir
"Je to super! Pouštní bouře a ještě protivítr!"
Kamenná poušť
Asi další okres
V dálce je vidět řádění pouštní bouře
Večer už byl naštěstí klid
Západ slunce
Strom
Jediný keřík, za který jsme se mohli schovat. Na velkou za jiný keřík to bylo asi kilometr.
Karavana, velbloudi.
Kde nic, tu nic.
Pozor! Duny ve vozovce!!!
Opevněná vesnice
Oáza z blízka
Další nudná rovinka pouští
První duny na dohled
Pouštní brouček
Konečně na sahaře
Konečně na sahaře
Po dunách se však jezdit nedalo. Kolo se zabořilo do jemného písku.
Východ slunce nad pouští
Východ slunce
Duny
Bylo tu pořád, co fotit. Spoušť od foťáku se docela zahřívala.
Vlnky písku
Tráva
Tráva
Tráva
Tráva
Duny
V kempu v Hassilabiedu
Město Rissani - brána do města
Oáza
Jerguš nedal pokoj a stále hledal závadu, aby ji opravil
Oáza v údolí
Čeká nás další přejez pohoří Atlas
Kashbah
Takhle se tu buď věší prádlo anebo odhazují plavky
Jerguš
A zase rovinky
Západ slunce
Tady se nebylo moc, kde schovat
Velbloud
Osel v Maroku je běžný dopravní prostředek
Sedlo Tizi n'Talghaumt (1907 m) - jedno z těch nižších, co jsme jeli.
Celý den byla docela nezáživná krajina. Oblast mezi městem Midelt a Ait Sidi Bou Ali
Sedlo Tanout du Fillali (2070 m)
Přejeli jsme hory a opět byly k vidění krásné louky
Cestička
Bodlák veliký jako p....
Město Khénifra a poslední pohled na zasněžené pohoří Atlas
Krajina byla kopcovitá, ale pěkná.
Mezi korkovníky
Jerguš našel v kameni nádherné krystaly
Ovečky
Louka
Čáp
Téměř 600 výškových metrů jsme sjeli k řece a to samé jsme museli zase vystoupat na druhé straně řeky.
To už více, co to je :-)
48,5 stupňů
Máky
Strom
Nádherných výhledů do krajiny jsme měli plno.
Pokus o autoportrét
Našli jsme si skvělé nocování na hřebenu hory a ze stanu jsme koukali rovnou do údolí
Stan na hřebeni hory
Takhle se v Maroku suší prádlo
Kesra - další místní specialita (mleté maso)
Snídaně mezi korkovníky
Fazoláři se s námi chtěli vyfotit
Hlavní město Rabat
Věž nedokončeného minaretu Hassana
Hradby kolem hlavního města
Tažin
Burácející Atlantik
Baleni
Předměstí Casablanky. Hodně rušné město.
210 metrů vysoký minaret je nejvyšší na světě
Mešita Hassana II. Vejde se do ní až 100 000 věřících
Starý přístav
Prodej ryb
S průvodcem, který nás prováděl po Casablance
Jerguš a Hassan
Milionářská vila v Mohammedii
Milionářská vila v Mohammedii
Úžasné dobrodružství!Jsem ráda,že jsem ho mohla prožít s tebou.Fotky ze Sahary jsou jedinečné!
Můžu doufat, že v září na srazu leháčů bude promítání a přednáška? Jinak nádherné fotky a určitě i vzpomínky.
Ahoj!
Na promítání se můžete těšit. Mám to v plánu.
Ahoj Káji,prohlížím si tyto fotky poněkolikáté,moc se mi líbí a ve skutečnosti to muselo být úžasné a taky dosti náročné.Přeji Ti ještě mnoho takových zážitků a nám hodně krásných a zajímavých fotografií.